Když jsem se před dvěma týdny přihlásil Štěpánovi, že si vezmu na triko RACOM na našich závodech, nevsadil bych si na sebe, že to bez problémů zvládnu (ostatně, nebyl bych sám). Když jsme to v týdnu před závody zkoušeli a podařilo se to rozchodit, začal jsem si věřit a už bych tu dvacku obětoval.
V den závodů jsem ale všechno správně pospojoval a pozapínal a Mára v lese postavil, takže to fungovalo a všichni, kdo by si na mne nevsadili, by tak utřeli nos. Jediné, co se nevyvedlo, tak na jednom rádiu byla nejspíš vadná krabička, takže z něj nic nechodilo, ale to už nebyl tak úplně můj problém. I tak měla Zuzana co dělat, aby stíhala hlásit co se děje na těch zbývajících, takže to ve výsledku ani nevadilo. Když jsem si pak svoje fidlátka sbalil a předal Ústečákům na odpolední sprint, mohl jsem se vydat do České Třebové i já sám (teda jako ne zas úplně sám, že jo). Cestou ještě ochutnat naše buchty - no jéje, ty zas byly! Mňam. V Třebové nalézám volné místo v tělárně a dávám si třicetdva. Pak už je pomalu čas na to se převléknout a doběhnout obhlédnout si start. Tunel pod tratí je dosti ponurý, večer bych se tam asi bál jít, ale teď tudy proudí davy běhuchtivých lidí, takže se nebojím si ho dát dohromady třikrát. Pak už jen rozběhat, poslat do parku Máňu a můžu jít na to. V druhém startovním koridoru se dozvídám nemilou věc, H21A jako jediná kategorie nemá vytištěné popisy, takže jsou jen na mapě. Tak to jsem v háji, páč pořád otáčet mapu je obzvlášť na sprintu pěkný voser, ale na druhou stranu, zase to tak mají všichni. Na trati se to naštěstí neprojevilo, jen jednou jsem váhal, kde jsem, po otočení mapy zpět.
Volby jsme měli všehovšudy jen dvě, na 5 a na 7 a buď jsem obě zvolil špatně nebo jsem se na nich šetřil, v součtu jsem na těchto dvou kontrolách dostal 20 vteřin. I přesto jsem se po celou dobu závodu pohyboval buď ve vedení nebo na na druhém místě. To, že máme na trati motýlka, jsem sice z pokynů věděl, ale stejně mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem si četl číslo kontroly a nemohl uvěřit tomu, že má stejné číslo jako ta, na které už jsem chvíli předtím byl. Když mne pak na 18 zdrží svým pomalým ražením Salam Eh Leikum nebo nějaký jeho kamarád, ztrácím na první místo už 4 vteřiny, stejný odstup mám ještě na předsběrce, ale na postupu na sběrku jsem sebral poslední zbytky sil a na sběrce mám shodný čas s Lanďákem. V cíli se nemůžu trefit do krabičky, takže plichta mezi námi zůstává. I tak je dělené první místo něčím, co jsem fakt nečekal a udělalo mi to radost. Přece jen po dvou měsících nuceného volna je to známka toho, že to jaro třeba nebude zas až takový propadák, jak jsem si ještě donedávna myslel.
V den závodů jsem ale všechno správně pospojoval a pozapínal a Mára v lese postavil, takže to fungovalo a všichni, kdo by si na mne nevsadili, by tak utřeli nos. Jediné, co se nevyvedlo, tak na jednom rádiu byla nejspíš vadná krabička, takže z něj nic nechodilo, ale to už nebyl tak úplně můj problém. I tak měla Zuzana co dělat, aby stíhala hlásit co se děje na těch zbývajících, takže to ve výsledku ani nevadilo. Když jsem si pak svoje fidlátka sbalil a předal Ústečákům na odpolední sprint, mohl jsem se vydat do České Třebové i já sám (teda jako ne zas úplně sám, že jo). Cestou ještě ochutnat naše buchty - no jéje, ty zas byly! Mňam. V Třebové nalézám volné místo v tělárně a dávám si třicetdva. Pak už je pomalu čas na to se převléknout a doběhnout obhlédnout si start. Tunel pod tratí je dosti ponurý, večer bych se tam asi bál jít, ale teď tudy proudí davy běhuchtivých lidí, takže se nebojím si ho dát dohromady třikrát. Pak už jen rozběhat, poslat do parku Máňu a můžu jít na to. V druhém startovním koridoru se dozvídám nemilou věc, H21A jako jediná kategorie nemá vytištěné popisy, takže jsou jen na mapě. Tak to jsem v háji, páč pořád otáčet mapu je obzvlášť na sprintu pěkný voser, ale na druhou stranu, zase to tak mají všichni. Na trati se to naštěstí neprojevilo, jen jednou jsem váhal, kde jsem, po otočení mapy zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat